Trattoria Da Danilo

Skončil jsem tam proto, že jsem procházel přes náměstí Vittorio a řekli mi "jdi k Danilovi, je to jistota". Historická restaurace, klasické římské prostředí, žádné ozdoby.

Začneme s cacio e pepe, která mě přesvědčila víc než ostatní. Mantecano přímo v podobě pecorino, což je už samo o sobě krásná podívaná. Výsledek? Bombastický. Krémový na správné úrovni, chutný bez přehánění. Abych byl upřímný, mezi nejlepší, které jsem v Římě jedl, a vyzkoušel jsem jich pěkně dost.

Carbonara mi naopak trochu zklamala. Krém byl příliš nabitý pecorinem, výsledek byl trochu hustý a na některých místech skoro hrbolatý. A pak guanciale, který by měl být křupavý, byl měkčí, než měl být. Dobrá, to jo, jen jsem si po cacio e pepe představoval něco víc.

Polpette all'amatriciana podle názvu slibují hodně, ale ve skutečnosti jsou to jen polpette na omáčce s kouskem guanciale položeným navrchu. No, jedí se s chutí, ale nic zvláštního.

Tiramisu dobrý, v průměru dobrých římských tiramisu. Nic, co by tě přimělo křičet zázrak, ale hodí se jako zakončení.

31 eur na osobu není málo, ale jsme v centru Říma na místě, které ví, co dělá. Sama cacio e pepe stojí za návštěvu. Příště si možná vezmu jen tu a nějaký jiný hlavní chod než carbonaru.