Rosina Cucina di Casa

Čtvrť Farnese, směr Trastevere. Skončili jsme tam skoro náhodou, stolík venku, krásný večer. Rosina Cucina di Casa — název už říká všechno, nebo se o to alespoň snaží.

Začneme květy cukety, protože tam se stalo něco, o čem jsem se nejvíc přel sám se sebou. Dvanáct eur za tři kusy. Čtyři eura za květu. Malé, navíc. Jenže byly opravdu dobré, poctivě udělané, a nakonec jsem přestal počítat. Ale ta porce je trošku skoupá, řekněme si to.

Carbonara přišla se špagety, krémová, hezky nasycená vejci a pecorinem. Dobrá. Jen že těstoviny byly propečené o minutu déle — cítíš to, změní se vám všechno. A guanciale: v ústech buď gumovitý nebo tvrdý, nikdy křupavý. Škoda, protože chuť tam byla.

Amatriciana měla zatuchlý sladký podtón, který mi nešel do hlavy. Málo pecorinu, měkký guanciale. Příjemná, ale je to úplně něco jiného, než co čekáš.

Ach, tiramisu. Přinesou ti ho na jednom z těch talířků Bormioli z hospody z osmdesátek — nevím, jestli je to estetická volba nebo zvyk. Každopádně bylo dobré, průměrné, bez chvály ani hanby.

Obsluha ale výborná. Milí chlapíci, pozorní, dělají ti to příjemné. A dvacet šest eur na osobu za všechno tohle, no, je to v pořádku.

Vrátili bychom se tam? Ano.