Osteria Bonelli

Skončil jsem tam skoro náhodou, když jsem procházel kolem v době oběda. Žádné velké nároky zvenčí, typická římská trattoria starého střihu.

Začnu hned griscií, protože je to jídlo, které mě nechalo s největšími pochybnostmi. Ano, je dobrá. Jenže to podle mě není gricia. Příliš mnoho pecorino, krásně hustá smetanová konzistence, která všechno zakrývá. Stane se spíše cacio e guanciale, rozhodně chutné, snadné na jídlo, ale není to, co hledám v griscií. Pecorino by mělo být v pozadí, tady ale vládne. A pak guanciale, hubené jako nic, ani křupavé ani měkké. No, zvedlo mi to obočí. Vím, že ji mnozí zbožňují, ale já jsem ji nepochopila.

Supplì mi naopak líbil. Pastva křupavá jak má být, ragù přítomný, bohatý. Náplň byla lehce suchá a s špetkou pepře, kterou jsem jinde nikdy nenašel. Vůbec špatně.

Tiramisu na závěr: dobrý, ale s nějakými mouchy. Jsou tam hořké části, křupavé části, všechno v pořádku. Jen krém byl příliš sladký a vyvážení mezi sladkým a hořkým trochu chaotické. Vezmeš si lžíci a cítíš jednu věc, příští lžíce je úplně jiná.

Obsluha je taková, jakou si představíš: milí, ale otrávení, po římsku. Cena sedí, 17 eur na osobu za takovou trattorii.

Mám ten nepříjemný pocit, že jsem si objednal špatná jídla. Jako by se to povedlo jinak, kdybych si vzal něco jiného. Takže ano, vrátím se, ale všechno si zmením.