Nannarella

Přišli jsme na oběd brzy, měli jsme štěstí, protože jsme neměli rezervaci. A naštěstí, když jsme vycházeli, už byla venku fronta. Klasika Trastevere.

Začali jsme košíčkem mini supplí, těch miniaturních s různými příchutěmi. Nápad se nám líbí, abychom vyzkoušeli trochu všeho po římsku, smažení bylo dobré. Ale jo, nakonec opravdu stála za to jen brambůrková kroketa, ostatní (amatriciána, cacio e pepe, ragù) byly prostě tak tak.

Carbonara mého manžela byla dobrá, ale guanciale nebyla křupavá, jak by měla být, a krémek příliš sáhl na pecorino. Pepř? No, moc jsem ho neucítila. Každopádně se to dalo jíst. Já jsem si dala tonnarello s mušlemi, pecorino a rajčátky pachino, což na kartě vypadalo zajímavě. Jenže žádná ze tří složek se opravdu necítila. Výsledek: trochu jednotvárný talíř. Porce štědré, to ano, podávané v nerezovém hrnečku, který vypadá jako římská trattoria.

Tiramisù espresso nakonec bylo hezké, krém připravený na místě s perníčky Gentilini. Dobré. Akorát je v vysoké a úzké sklenici a hořkost kávy cítíš jenom na dně, škoda.

Místnost je taková, jakou čekáš: historická, pravá římská atmosféra, plná cizinců. Obsluha rychlá a milá, nic si na tom nestěžuju.

Za 21 eur na osobu se to dá. Jsi-li turista, řeknu ti, ať tam jdeš, je to správné místo. Jsi-li Říman jako my, jen pokud není moc dlouhá fronta.