Luciano Cucina Italiana

Šli jsme za Lucianem protlačeni všemi těmi žebříčky, které ho řadí mezi chrámy římské carbonary. Výsledek? Byli jsme přesvědčeni jen napůl.

Začínáme dobře s plněným artyčokem s masem, ten byl opravdu dobrý. Pak přicházejí hlavní chody: půl rukávu alla amatriciana a carbonara. Řeknu vám, mezi těmito dvěma dávám přednost amatricianě. Carbonara měla všechno na správném místě, opravdu. Špagety byly vařeny dokonale, krém byl dokonalý, pepř dozírán s tím správným kyselým nádechem, který tam patří. Jenomže guanciale... no, co se dá dělat. Velké kostičky, špičková kvalita, ale málo křupavé a především málo. Příliš málo. Za 18 eur na talíř si nemůžeš dovolit půlměry.

Ale ten tiramisu. Bratři, ten tiramisu si zaslouží vlastní cestu. Přijde se trubičkou zavěšenou nad dnem z hořké čokolády, rozbijete ji a osvobodíte kávu, která teče dolů. To je bomba. Směs krému, piškotů, kávy a čokolády je prostě geniální.

Jádro věci je toto: výborné místo, kuchyně na úrovni, ale za 41 eur na osobu očekáváš dokonalost. A místo toho něco chybí. Guanciale příliš málo v hlavních chodech, ceny trochu natažené za to, co dáš na talíř. Řekli bychom, že pro pátou hvězdičku musí být poměr kvalita-cena féroví.

Vrátíme se? Na tiramisu určitě. Na carbonaru... no, v Římě je toho lepšího za méně.