Lo ScopettaroŘím

Slyšeli jste o dobré carbonaře a amatricianě? Já taky. A tak jsme se ocitli v Lo Scopettaro v Testaciu, na straně Tibery, jednoho večera koncem května ve čtyřech. Naštěstí jsme měli rezervaci, protože místnost má jen tři malé místnosti uvnitř plus pár stolů venku — my jsme byli venku, "hodeni tam" je správný popis.

Předkrmy si vedli slušně. Trippa v hrnečku byla dobrá, parmigiana z lilku také, jenže dvanáct eur za malou porci vám trochu zkroutí ústa. Bruschetta a něco dalšího, zkrátka nic k vytýkání.

Co se týče prvních chodů. Carbonara — ta, kvůli které měla restaurace pověst — padla bez milosti. Vejce připálené, těstoviny bez chuti, pecorino téměř nepostřehnutelný. Guanciale se zachránilo, polotuhé a kvalitní, ale sám neunese celý pokrm. Mezze maniche se směsí z ocasů: hledáte maso, najdete jen omáčku. Přijatelné, nic speciálního. Gricia s tonnarelem naproti tomu fungovala: správný guanciale, pecorino na místě, správný koncept pokrmu. Nejlepší ze všeho byla amatriciana s oloupanými rajčaty rozdrcenými na kousky — bylo vidět kusáky — a guanciale to drželo. Průřezový problém skoro všeho: příliš těstovin vzhledem k omáčce, která se pod ní ztrácí. Najdete ji až na dně talíře, na konci.

Tiramisù — klasický kvádr se sáchodami a dobrou chutí kávy — přišel pozdě a už teplý. S teplotami toho večera to nepomáhalo.

Třiadvacet eur na osobu by bylo v pořádku, ale očekávání byla vysoká a výsledek je nedosáhl. Pravděpodobně se tam nevrátíme.