L'Arcangelo

Měl jsem jít do L'Arcangelo už léta. Všechny ty žebříčky ho řadí mezi top restaurace pro první římská jídla, všude nadšené recenze. No jo, konečně jsme tam šli.

Hned se to pokazilo. Objednají si "Supplicium": supplì a kroketu. 13 eur. Třináct. Za supplì (suché, s tím fenyklem, který všechno zakrýval) a bramborovou kroketou se zakousenou. Dobře smaženo, to ano, ale vážně. Je to přímá špačka, připraví tě na atmosféru.

Ale fajn, jsme tu pro první chod. Karbonara a amatriciana, ty, které "jsou mezi nejlepšími v Římě". Přijdou talíře a myslím si, že je to vtip. Normální talíře, jako ty doma, s tak čtyřmi vidličkami těstovin. Vypadalo to jako ochutnaní před skutečným jídlem.

Těstoviny vařené správně, to ano. Omáčky udělané jak se patří, jen trochu málo. Ale pepř úplně chybí. Ne málo, úplně chybí. A pak guanciale. Boha. Dlouhé a tlusté pásky, prakticky surové. Ani křupavé, ani rozpuštěné v omáčce. Akorát oloupané na pánvi. Něco, co by dělali lépe v kebabně pod domem během špičky.

15 eur karbonara, 13 amatriciana. Za ty množství a tu kvalitu je to opravdu bez světa.

Ach, dezerty. Normální tiramisù, nic zvláštního. Tenerina s čokoládou byly tři brownies (dobré sice) se třemi kapkami konfitury. 9 eur. Tři eura za brownie.

V 21:30 byla restaurace půlprázdná. Myslím si, že se živí svojí minulou pověstí a lidi si to všimli. Opravdu škoda, ale takhle to opravdu nemůžeme podpořit.