La Ciambella Bar-à-Vin

Neděle v historickém centru, u Pantheonu. La Ciambella se skrývá v tiché uličce, když vejdeš dovnitř, zdá se ti, že jsi v marockém ríádu. Nesmírně vysoké stropy, stoly v rozestupu, všude dřevo a minimalismus. Jazz fusion v tichosti, málo lidí, uvolněná atmosféra. Je to michelinský podnik, takže už víš, že si hodně připlatíš.

Šli jsme tam hlavně na karbonáru, která se objevuje v těch seznamech typu "nejlepší v Římě". Spoiler: meh.

Než to přišlo, byly tam předkrmy. Oxtail alla vaccinara v chlebku se celerovým majonézou: dobrý, ale spíš street food, proto bez příborů. Maritozzo s desaltovaným bacalao a limetkou ale parádní. Cremózní treska, která vypadá jako mráček, nejměkčí maritozzo. To jo.

Pak přijdou první římské pokrmy a tady... no dobrá. Karbonára je technicky dobře udělaná, jen je guanciale v plátkech, ultratenkých. Myšlenka bude dát chuť bez konzistence, ale jakmile se dotkne vejce, zvadne. Žádná křupavost. A vajgová krém byla spíš suchá, měla by být hedvábná.

Amatriciana je horší. Hustý omáčka s převařeným rajčetem, které chutná hořce a sladce, žádná čerstvost z konzervovaného rajčete. Guanciale pořád v plátkech se topí v omáčce, vůbec se to nedá jíst. Úplně chybí kontrast s křupavostí. Pecorino málo přítomný, pepř skoro nevidět. Hezký detail: přinášejí ti ji s mini bagelem na škrábání.

Dezert, malá smažená ciambella s mascarpone a kávovou želé. Dobrá, ale kombinace nepřesvědčuje.

55 eur na osobu. Chlebek 5 eur, ale horký a dobrý. Přeceňování v michelinském stylu. Chceš-li jíst autenticky římsky, jdi někam jinam. Pro reinterpretaci... no, tyhle pokrmy mi nedaly ten wow efekt, co bys čekal.