Il Maritozzaro

Neděle ráno, snídaně v Maritozzaru v Trastevere. Parkování je noční můra, buď upozorněn.

Místnost je opravdu bar starého střihu, věci ze sedmdesátých let, esteticky nic moc. Úzko uvnitř, krabice všude, stolky venku na ulici. Zkrátka, neberieš tam holku na první schůzku. Ale je to v pořádku, nepřišli jsme pro vybavení.

Maritozzo je skvělý. To se musí říct hned. Těsto měkké jak se patří, dokonalé pečení, cítíš že je to opravdová římská cukrárna. Dva padesát za ten velký, ceníkově čestný. Krém je čerstvý, dobrý, jen že by ho možná mohli dát trochu víc. Ale celkově je to děláno s uměleckou péčí, má pravdu ten, kdo ho řadí mezi nejlepší v Římě.

Vyzkoušeli jsme také pan gocciole. Nech si to raději projít. Suchý, chutná to, jako by tu leželo delší dobu, skoro na hranici průmyslového zboží. Pravděpodobně jich neprodají moc a vidíš to.

Káva je OK, není spálená jak se často stává v Římě, ale nic zvláštního.

Číšníci jsou římští z Říma, ta přátelskost trošku drsná, která tě může překvapit, pokud na ni nejsi zvyklý, ale jsou zdvořilí.

Vrátíš se tam? Pokud chceš opravdu dobrý maritozzo, ano, to stojí za cestu. Na zbytek meh. Tři eura na osobu za snídani, sedí to všechno.