Da Cesare al Casaletto

Prošel jsem kolem Cesareho na Casalettu se svou manželkou poté, co jsem o něm slyšel od půl světa. Parkování je trochu nepohodlné, vchod je přímo na ulici, ale dobře.

Vysoká očekávání. Příliš vysoká? Ne.

Na začátek jsme si dali cuketové květy a supplì. Smažení je opravdu skvělé: křupavé zvenčí, nic mastného, všechno suché jak má být. Supplì jsou opravdu dobrá, správně udělané s mozarellou, která se vláčí.

Pak jsem si dal amatricianу, manželka si vzala cacio e pepe. Musím říct jednu věc? Patří mezi nejlepší, které jsem jedl v Římě. A v Římě se s amatricianou nešachuje, buď to umíš dělat, nebo zůstaneš doma. Tady to umí. Cacio e pepe také, správně emulgované, pepř se cítí.

Jedinou chybou byl tiramisu. Je to dobré, jasně. Jen když si připraví všechno ostatní, čekáš velkou pointu na konci a místo toho je to... normální. Řekli bychom, že po tak skvělých prvních chodech by každý dezert měl potíže.

Ale věc, která mě nejvíce zasáhla, bylo menu. Bylo tam přibližně deset jídel, která jsem chtěl všechna objednat. Museli jsme si dělat bolestivé výběry, abychom nevyvalili ven. Vrátíme se tam, to je jisté.

25 eur na osobu. V Římě, za to jak jste jedli, je to cena víc než slušná.

Vrátím se tam příští týden.