Trattoria Enza FamigliaPaříž

Skončili jsme tady po Louvru, v malé hospůdce nedaleko Les Halles. Polovina zákazníků si brala jídlo s sebou, už z toho jste mohli uchopit atmosféru.

Tak jo, začneme karbonárou. Na табuli psáno "bez smetany", a já jsem říkal, ok, už to je lepší než průměr v Paříži. Akorát že podle mě tam trochu smetana byla. Ne v těch drastických francouzských dimenzích, ale cítila se. Jenže opravdový problém byl jinde: česnek. A por. Nebo pažitka, nevím přesně, ale bylo to všude. Ale co to má smysl? Aspoň guanciale bylo opravdu guanciale, ne ten lardon, který ti tady obvykle prodají, tohle ano.

Cacio e pepe byla ještě horší. Prakticky jen těstoviny s kousky mladého sýru posypanými navrch. Po pepři ani stín. Nic. Jak to nazveš cacio e pepe, když tam pepr vůbec není?

Jenom norma se zachránila, ta byla docela dobrá. Chyběla солená ricotta navrch, ale aspoň to něčím chutnalo.

Poslouchej, vím, že jsme v Paříži a že italská kuchyně tady je jaká je. Ale právě proto, když si otevřeš restauraci a napíšeš "karbonára bez smetany", očekáváš, že aspoň základní pokrmy uděláš jak se patří. Třicet eur za osobu za tuhle věc... meh.

Vrátíme se tam? Ne.