Ci Tua Osteria Romana

Portobello, listopadový večer. Objednal jsem si místo v Citua Osteria Romana spíš ze zvědavosti, jestli v Londýně seženou něco římského, než z něčeho jiného.

Byl to pěkný večer, to je jasné. Několik hodin jsme si povídali s klukama z hospody, o muzice, o rozdílech mezi Itálií a UK, typické věci. Relaxovaná atmosféra.

Pak přišlo jídlo a tam se věci zkomplikovaly.

Supplì: no tak nějak. Stojí majlant, ale dají ti dva pěkně tlustý. Problém: nejsou křupavé. A chuť je trochu anonymní, neurčitá. Mozzarella se táhne, ok, ale supplì bez té křupavé kůrčičky venku, která by ti vybuchla v ústech... prostě ne. Mezi pětkou a šestkou, řekl bych.

Karbonára. Dal jsem si ji se špagety od Gragnana, mohl jsem si vybrat i tonnarelli. Těstoviny al dente, to bylo dokonalé. Hedvábná smetanová omáčka, super. Jenže pepř tam prakticky nebyl. A guanciale... no, to byl prostě poloviční průšvih. Nakrájené moc tenké, na proužky jako slanina, a především spálené. Přepečeno, cítilo se to.

V Itálii bych jim dal šestku, možná šest a půl z velkorysosti. Když je to v Londýně, známka se trošku zvedne podle místních standardů, ale chyba s guancialem zůstává vážná. Příliš vážná pro hospodu, která se nazývá "romana".

40 liber jen tak, není to právě levné. Ale prostředí je důležité, povídání taky. Pokud hledáte perfektní karbonáru, zapomeňte na to. Pokud chcete příjemný večer s italskými tváře, může to být v pohodě.