Le Romane

Byl jsem v Barceloně s teplotou 35 stupňů ve stínu a jdu si hledat karbonáru. Logické, že? Tak dobře, řekli mi, že Le Romane dělá dobrou, takže jsem si ji musel ověřit.

Místo je pěkné, neturistická zóna, dva rustikální pokojíčky uvnitř a stoly venku. Plno Španělů, kteří ale všichni jedí pizzu. A není to ani klasická kulatá, je to takový gigantický lopatkový chlebek, který si dělíte s tisícem přísad. Okej.

Jdu rovnou na supplí a karbonáru, protože jsem přišel kvůli tomu. Supplí je malé, ale dobré, ragù uvnitř, dobře smažené. Na cizinu se to hodí, mnoho restaurací v Římě by si vedlo hůř. Řemeslné, cítíte to.

Potom přijde karbonára a tady se to komplikuje. Poslouchej, těstoviny jsou al dente, guanciale krásně křupavé, krémová konzistence je skoro dokonalá. Šéfkuchař ví vařit, to je jasné. Jen že. Pecorino. Bože, jaký pecorino tam dali, ten nejslanější bílý, který jíš s bobem na jaře, rozumíš? Ten nejstarší, co ti doslova pálí ústa od soli. Nula kulatosti, nula jemnosti. Pokazili ráj, který mohl být opravdu skvělý špatnou volbou sýra.

Je to škoda, protože technika tam je, ale ten pecorino zabíjí všechno. Možná je to mezi karbonárama v Barceloně nejlepší, kdo ví, ale se správným sýrem by to byl úplně jiný svět. Doufám, že to někdo v kuchyni přečte, protože si zaslouží dělat to lépe.